Jdi na obsah Jdi na menu
 


UNHOŠŤ - NEW YORK A ZPĚT

7. 1. 2008

Z Unhoště do New Yorku a zpět

 

 

Nadpisem „Z Unhoště do New Yorku a zpět“ chci uvést svoji maratonskou cestu od unhošťského Tříkrálového maratonu v roce 2005, zopakovaného v roce 2006, která v roce 2007 pokračovala do New Yorku, abych se 5.1. 2008 opět proběhl Unhoští. Ochutnal jsem i něco málo jiných maratonů, ale o tom možná jindy. Následující řádky jsou pokusem o srovnání právě Unhoště a New Yorku a nechť laskavý čtenář sám posoudí, co je míněno vážně a co nadsázka snažící se vyloudit úsměv. Předem podotýkám, že předkládaný komentář (srovnání?) není objektivní a není veden snahou označovat to či ono za klad či zápor a je tedy na laskavém čtenáři, aby si závěr udělal – jak jinak – podle svého gusta sám.

 

 

               UNHOŠŤ                                                                     NEW YORK

 

 

1. Vzdálenost

 

Z domova (Kladno) to mám tak                                           Asi tisíckrát dál. Ale cestou je  

sedm osm kilometrů... na rozklusání                                    občerstvení (ač drahé). 

je to ale moc.

 

2. Prezence

 

Rychlá. Příjemná. Vtipné průpovídce                                Přes složitější proceduru rychlá.

se nesměju se zpožděním jako v N.Y.                                Příjemná. Zdeněk v Unhošti dost

I o oblíbeném čísle je možné diskutovat.                           dobře nemůže za to, že nemá tak

                                                                                             ladné křivky jako dvacetiletá kráska

                                                                                             barvy kávy s mlékem, co mi v N.Y.

                                                                                             dávala číslo.

 

3. Uložení věcí před startem

 

Bez problémů. Obavy z teroristického                                 V New Yorku chybí něco jako ta

útoku minimální.                                                                    sokolovna. Tlačenice jako hrom.

 

4. Start

 

Běžci by asi v lednu (pod nulou)                                         I když s tím člověk počítá, čekání

v Unhošti neměli pro poslech hymny                                   je trochu dlouhé. Ale atmosféra

pochopení.                                                                             s hymnou je fajn.

 

5. Pocit 1

 

V pohodě, jseš v klidu a užíváš si to.                                   Paráda. Tak konečně běžíš přes ten

O nic moc nejde, přinejhorším je                                         Verrazano-Narrows Bridge, ale pro

možné každé 4 km odstoupit, což                                         jistotu opatrněji, byla by škoda

je ovšem vždycky škoda.                                                      nedoběhnout, což jsou trochu

                                                                                               znervózňující myšlenky.

 

6. Pocit 2

 

Každý maraton je trochu svátek. Přitom                             N.Y. je taky svátek, který si přitom

Unhošť si na nic nehraje. Ale leden,                                   přeci jenom na něco trošku hraje.    

zvlášť když maratonská sobota připadne                            Ale ne všichni to běžíme, abychom                         

 na 1. jako v roce 2005, je pěkná raritka.                            mohli jakoby mimochodem snobsky

                                                                                             říci : „mám taky New York“.

                                                                                             (...i když, trošičku, no...)

 

7. Čipy (Chips)

 

Počítači, počítačky kol v Unhošti a časo-                          Je zřejmé, že čip není z masa a kostí.   míra vůbec jsou z masa a kostí a to má něco                     A je mu jedno, že už jsi doběhl,

do sebe. Koneckonců v té zimě trpíme všichni,                 kdežto v Unhošti tvůj počítač má         

běžci únavou, rozhodčí zimou. A čip na tebe                    radost – po posledním jde do tepla.

zkrátka taky nezamrká.

 

A navíc, když ti čip snímací zařízení nezaregistruje, můžeš jen pokrčit rameny, kdežto s počítačem si to můžeš vyříkat.

 

8. Startovné

 

Řádově stejné. Jen v Americe je v dolarech to, co v Unhošti v korunách. Ale zase tam dávají tričko a medaili. Ta medaile mně v Unhošti hodně chybí. V New Yorku mi zase chyběl po doběhu Staropramen a párek. Gatorade je sice dobrej ionťák, ale český pivo je mezi ionťáky...

...no přece klenot (to zdravím Rudolfa II.).

 

9. Po doběhu

 

V Unhošti mi nikdo neřekl „good job“ nebo něco podobného. Taky jsem se nemohl zadarmo svézt v metru. Ale v Unhošti jsem si potřásl rukou s mnohem víc lidma, s kterými se rádi vidíme... a tak nějak o sobě víme.

 

10. Únava

 

Tak ta je všude zatraceně stejná. Jak poslední kilometry v Unhošti, tak poslední míle v New Yorku jsou nějaký delší.

 

11. Diváci

 

Vzhledem k poměru počtu obyvatel obou představovaných měst je počet diváků asi srovnatelný. V Unhošti jsem měl pocit, že ti co mě tu a tam povzbudili, mají o věci větší pojem, než anonymnější newyorčané.

 

 

Na závěr si dovolím myšlenku, že nejkrásnější pro každého je ten první maraton... ať jej běžíte tu či onde.

 

zapsal 5.1. 2007 večer po maratonu

Miloš Kmuníček

 

P.S. : Nechť tyto řádky přijmou unhošťští pořadatelé, zejména ti čekající na poslední závodníky, jako poděkování. Zvláště pak přeji Benovi a Zděnkovi elán do dalších akcí a Alici

děkuji za sounáležitost a podporu vyjadřovanou slovy : „je to dobrý“ i při průběhu do posledních kol, kdy to zas až tak moc dobrý už pochopitelně nebylo.

M.K.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář